Noční můra zlínského magistrátu

Můj rozsáhlý rozhovor s mužem (udělaný pro Pirátské noviny), který se stal noční můrou úředníků a zastupitelů z magistrátu města Zlína. Tedy, jen těch nepoctivých...

Mohl by jsi se čtenářům  v krátkosti představit, především s ohledem na tvůj boj se zlínskou radnicí?

Je mi 67 let, vystudoval jsem Chemickotechnologickou fakultu SVŠT v Bratislavě, celý život jsem se motal okolo počítačů. 1. února 1999 jsem nastoupil na radnici ve Zlíně jako vedoucí oddělení informačních systémů. Okamžitě po nástupu jsem narazil na rozsáhlé tunelování, některé údaje o něm mám na webu. Když jsem odmítnul takovéto tunelování krýt, byl jsem koncem srpna 2000 odejitý. Dnes jsem v důchodu. Měl jsem rozjednaný částečný pracovní poměr v jedné firmě. Nakonec mi vzkázali (bohužel to nemám nahrané, takže to nemohu dokázat), že jim z radnice řekli, že pokud mě zaměstnají, tak si ve Zlíně "ani neškrtnou".

To zní poměrně vážně. Předpokládám, že na všechno máš důkazy?

Důkazových materiálů mám spoustu, samozřejmě nemám důkaz na to, co jsem uvedl v předcházejícím, protože vzkaz z firmy nahraný nemám. Jinak mám tisíce stránek důkazových materiálů, které jsem poskytnul Útvaru pro odhalování korupce, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Státnímu zastupitelství. Ohlásil jsem se u Dr. Antla, v té době náměstkovi policejního prezidenta, psal jsem Dr. Benešové, v té době nejvyšší státní zástupkyni. Mohu doložit kopiemi podacích lístků z pošty a dopisem, který jsem dostal od plk. Hájka, nejvyššího šéfa policie přes hospodářskou trestnou činnost. Výsledek – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) uložil Zlínu několik pokut, Státní zastupitelství zametlo všechno pod koberec a zlínská policie mě začala zastrašovat.

Je pravda, že na základě tvých invencí dostal Zlín i svou rekordní třímilionovou pokutu?

Je to pravda, tato pokuta je zajímavá. Původní pokuta byla, pokud se nemýlím, opravdu třímilionová, musel bych se podívat na web, kde o ní píši. Zlín se odvolal, šlo to přes několik soudních procesů až na Nejvyšší správní soud. Pokuta byla za řadu případů, ve kterých byl porušený zákon o zadávání veřejných zakázek. Podle zákona může ÚOHS uložit pokutu do pěti procent z ceny zakázky. Protože se jednalo o třináct (nebo šestnáct) případů, ÚOHS původně sečetl ceny všech zakázek a uložil pokutu tři miliony. Nejvyšší správní soud však vydal rozsudek, že pokuta se v případě vícenásobného porušení zákona nesmí počítat ze součtu cen jednotlivých zakázek, nýbrž pouze z jediné ceny – z ceny nejdražší zakázky.

To je dost absurdní situace...

Ano, a to není vše. Česká republika má fantastický neuvěřitelný zákon. Nejpřísnější trest, který může být uložený, je pokuta do pěti procent ceny zakázky, přičemž pokutu ÚOHS uloží organizaci (tedy vlastně daňovým poplatníkům). To znamená, pokud radní vytunelují devětkrát deset milionů a jednou vytunelují jedenáct milionů, maximální pokuta může být pět procent z jedenácti milionů, to znamená 550 000 Kč, přičemž pokutu musí zaplatit okradený (my všichni) ze zbytku, který mu ještě nestačili rozkrást.

Luďku, co pro tebe bylo (je) v tvém boji proti korupci nejtěžší?

Těžko říct, v podstatě téměř beznadějnost a zbytečnost celého počínání. Na začátku mě varoval kamarád, vyšetřovatel u policie, abych se do ničeho nepouštěl, protože v tomto státě není vůle s korupcí něco udělat, protože z ní mají prospěch všechny politické strany a spousta dalších lidí. Zákony České republiky umožňují nepostižitelné rozkradení státního majetku. Zákon o svobodném přístupu k informacím nemá sankční část – ten, kdo je povinný poskytovat informace, může bez hrozby jakéhokoli postihu libovolně lhát. Navíc zdánlivě rozumné ustanovení, že poskytovatel informace může požadovat náhradu času za mimořádně rozsáhlé vyhledávání, se snadno zneužívá.

Jak zneužívá?

Například pokud ve Zlíně požádám o informaci, které faktury byly proplacené firmě XY a očekávám, že pracovnice účtárny zadá do počítače IČO a stiskne enter, dočkám se nepříjemného překvapení. Na radnici nařídí všem vedoucím oddělení a odborů, aby prohledali zásuvky a skříně, jestli některý z nich nenajde nějakou fakturu, kterou nechal dané firmě proplatit a následně mi vyúčtují například 46 hodin hledání. Pokud odmítnu takovouto nesmyslnou částku zaplatit, tak mě vláčí po soudech. Třetí problém je v trestním zákoníku – paragraf o zneužití pravomoci veřejného činitele začíná kouzelnou větou „Veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného neoprávněný prospěch...“ Úmysl se až na výjimky nedá prokázat.

Můžeš říci nějaký ukázkový případ korupce, který jsi odhalil a zdokumentoval?

Jedná se například o outsourcing IT služeb. Deset IT techniků, které zaměstnává magistrát, zřejmě není schopno zvládat svoji práci. Je uzavřená smlouva o outsourcingu, za kterou radnice zaplatí v průběhu šesti let okolo osmnácti milionů. Platili denně 6 000 Kč, dnes platí denně i v soboty, neděle a svátky 6 600 Kč. A jaké práce daná firma v rámci tohoto outsourcingu vykonává? Vyměňuje tonery v tiskárnách (to nesmí v žádném případě udělat některý pracovník radnice), dodává nové podložky pod myš, dodává novou myš, pokud stará přestane fungovat a také dělají zásahy technicky a odborně skutečně mimořádně náročné: například odnesení starého vyřazeného počítače na půdu.

Bylo z toho něco?

Policejní vyšetřovatel jednal se dvěma soudními znalci. Jeden slíbil, že posudek vypracuje a potom řekl, že nemá čas. Druhý byl upřimný a řekl to na rovinu. Že to je čistý tunel, je jasné. Pokud já vypracuji posudek, že to je tunel, oni si seženou jiného znalce, který vypracuje posudek, že to je běžné managerské rozhodnutí, že outsourcing se běžně využívá. Vznikne z toho nechutný spor dvou soudních znalců proti sobě. Každý den se z radnice kutálí 6 600 Kč do firmy Impromat Computer a v současné době není vůle s tím cokoliv udělat.

V letošních parlametních volbách jsi kandidoval za Českou pirátskou stranu. Jak k tomu došlo?

Pokud se týká letošních parlamentních voleb – několika politickým stranám jsem nabídnul veškeré materiály které mám, pokud mě vemou jako nestraníka na jejich kandidátní listinu na poslední místo. Postupně jsem jednal s Evropskými demokraty (Michal Moroz, dnes náměstek ministra vnitra, jestli se nemýlím), Občané CZ (pan Fuks), Věci veřejné (ministr Dobeš), Starostové a nezávislí (Polčák, Gazdík) a nakonec jsem poslal dva maily Schwarzenbergovi. Ten mi ani neodpověděl. Poslední den, kdy bylo možné ještě udělat změnu na kandidátní listině, jsem šel ve Zlíně do jedné firmy za ekonomem, který pro mě nachystal daňové přiznání. Před firmou stálo auto, které mělo vzadu nalepené "Česká pirátská strana". Zeptal jsem se sekretářky, kdo tady má co s Piráty a dověděl jsem se, že Petr Stehlík je předsedou zlínské organizace. Zašel jsem za Petrem, chvilku jsme se pobavili a pět minut před posledním možným termínem jsem se ocitnul na vaší kandidátce.

A upřímně, jaký je tvůj názor na ČPS?

Je velká škoda, že se mi nepodařilo ČPS přesvědčit, aby se v plném rozsahu využily mé materiály, aby se šlo do voleb s heslem, které jsem navrhoval – „Tak jak se Piráti nebojí zaútočit na velké lodě, my se nebojíme zaútočit na velké politické strany.“ ČPS se mohla profilovat jako jediná strana, která nežvaní, nýbrž má výsledky a může prezentovat ucelený rozbor zákonů, které umožňují rozkrást majetek. Mohla se využít má korespondence s ÚOHS, policií, státním zastupitelstvím, mohlo se využít toho, že osmdesát procent pokut, které dostal Zlín, dostal na základě mých upozornění. Mohli jsme poukázat na to, že když už hrozilo, že vyšetřovatel Útvaru pro odhalování korupce někoho obviní, tak Langr celé pracoviště tohoto útvaru ve Zlíně rozprášil. ČPS mohla problematiku boje proti korupci uchopit a úplně odstavit Věci veřejné. Pokud se bude ČPS profilovat pouze tak, jak se profiluje, bude oslovovat jen relativně úzkou skupinu občanů.

Vyhrožoval ti někdy někdo kvůli tvým aktivitám?

Přímo ne. Když jsem dostal na radnici padáka na hodinu, tak jsem řekl tajemníkovi, že o důvodech mé výpovědi si promluvíme u soudu, a v době, kdy jsem si měl pod dozorem nového vedoucího balit věci, jsem telefonoval několika známým a právníkům.Tajemník pochopil, že se budu soudit a druhý den mi volala tajemníkova zástupkyně, že mě chce pozvat na oběd. Za rok a tři čtvrtě, co jsem byl na radnici, jsme byli spolu na obědě dvakrát a najednou takový zájem. Začala mě přesvědčovat, abych neblbnul, abych si uvědomil, že ve Zlíně nemám nejmenší šanci uspět, abych vzal v úvahu jaké známosti má na soudě primátor a tajemník, atd. Řekl jsem jí, že ve Zlíně to nebude vůbec zajímavé, že zajímavé to začne být až na odvolání v Brně nebo na dovolání v Olomouci nebo Praze.

To je jako z béčkového politického thrilleru...

Jo, jo. Pak začala, co budu dělat, když mi každých pět minut někdo zatelefonuje, že mě zabije, jak dlouho to vydržím s nervama. Když jsem jí odpověděl, že po prvním takovém telefonátu požádám pracovníky Útvaru pro odhalování korupce, aby napíchli můj telefon, tak zkusila poslední možnost – co bude dělat manželka, až jí někdo pošle do firmy, kterou tehdy měla, anonymně hloubkovou kontrolu z Finančního úřadu. Ujistil jsem ji, že nic, protože manželce vedla účetnictví účetní firma, která podle smlouvy ručila za jeho správnost.

Takže kromě svého vyhazovu jsi neměl žádné problémy?

Ne tak docela. V roce 2002 jsem se snažil probudit občany Zlína informacemi o tom, co se děje na radnici. Jedinou možnost jsem viděl v kandidování do senátu jako nezávislý, protože jinak by mi nikdo nic nezveřejnil. Na webu jsem zveřejnil mail, který poslala vedoucí právního odboru vedoucímu oddělení, které mělo na starosti poskytování informací vyžadovaných na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. V tomto mailu, který byl z roku 2000, tedy dva roky starý, se s ním radila jak obejít zákon a informaci o kterou jsem žádal mi neposkytnout. Spolu s tímto mailem jsem zveřejnil i odpověď, kterou jsem od vedoucího oddělení, které poskytovalo informace, dostal. Na web jsem upozornil jednoho novináře, ten ve čtvrtek napsal článek do MF DNES. V pondělí, v nejbližším možném termínu, ohlásil tiskový mluvčí zlínské policie jako nejdůležitější událost uplynulého týdne, že mě policie začala vyšetřovat pro podezření ze spáchání dvou trestných činů – „Neoprávněného nakládání s osobními údaji“ a „Porušování tajemství dopravované zprávy.“

Jak jsi se k tomu postavil?

Obě tato obvinění byla naprosto nesmyslná. V daném mailu nebylo jediné slovo, které by bylo možné označit za osobní údaj a mail jsem zveřejnil prokazatelně dva roky po jeho doručení, takže porušování tajemství dopravované zprávy byl také holý nesmysl. Nikdo se mě, ani adresáta mailu neptal, jak jsem k němu došel. A hned si nechali zadní vrátka. To, jestli budou pokračovat ve vyšetřování, závisí na stanovisku vedoucí právního odboru. Pokud nedá souhlas, bude policie nucena případ odložit. Když jsem na webu napsal, že celé obvinění je nesmysl a že z webu nic neodstraním, tak po šesti týdnech vydal mluvčí policie prohlášení, že policie byla nucena případ odložit, protože právnička nedala souhlas k pokračování vyšetřování. Právnička, která se evidentně radila jak jednat v rozporu se zákonem, byla vykreslena jako velkorysá oběť mého nezákonného jednání, která mi laskavě dala milost.

S tou žalobou to už asi přestala být legrace. Ani to tě neodradilo od dalšího "šťourání se" ve zlínském magistrátu?

Neodradilo, protože jsem to okamžitě, kromě jiných, konzultoval také s vyšetřovatelem, kterému jsem dodával několik let informace. Ten se chytil za hlavu, jaká to je pitomost a ujistil mě, že mohu být klidný. Vyhledal mi znění paragrafů a komentář k nim, ze kterých vyplynulo, že to byl zbrklý pokus mě donutit všechno z webu stáhnout. Jinak – narodil jsem se ve znamení berana a dělám mu čest. Čím víc na mě někdo tlačí, tím víc vzdoruji.

Jaký je vlastně aktuální stav tvého snažení?

Dva a půl roku bojuji o data z účetnictví, ve fakturách z roku 2009 mi zatajili řadu faktur, ve fakturách z roku 2010 jich zatajili asi 450. Je to zažalované u Krajského soudu v Brně.

Chtěl jsem také informaci, jaké mimořádné odměny dostali jednotliví vedoucí oddělení a odborů – ne finanční částka, nýbrž jen seznam odměn – odmítli mi tyto informace poskytnout. Krajský úřad vydal rozhodnutí, že mi informace musí dát. Zítra (8.11.2010) jdu na Krajský úřad zkontrolovat, kdy toto rozhodnutí bylo doručené na radnici – už třikrát mi udělali tu prasárnu, že mi poslali rozhodnutí a na radnici ho poslali, až když jsem se po tom začal pídit. Jinak bych byl rád, kdyby mi z radnice neodpověděli, v takovém případě to poženu přes donucovací exekuci.

Další dvě věci jsou nyní zažalované jako kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu.

Na závěr, co by jsi poradil nebo doporučil lidem, kteří se také nechtějí smířit s korupcí ve svém městě?

Co poradit – nevzdávat se, využít všechny možnosti i když to je těžké. Bombardovat radnice dotazy, odvolávat se, podávat stížnosti, využít v plném rozsahu zákon o svobodném přístupu k informacím. Pokud někdo zjistí porušení zákona o zadávání veřejných zakázek – upozornit na to ÚOHS. Další věc na kterou jsem si vzpomenul – výše mimořádných odměn. Podle rozsudku Krajského soudu Brno to je osobní údaj, který může být zveřejněný pouze se souhlasem dotyčné osoby, a ta ho nedá. Na radnici schválí zastupitelstvo balík peněz na platy, osobní ohodnocení a příplatky vedoucím za vedení oddělení a na mimořádné odměny. Ve Zlíně to dělá včetně sociálního a zdravotního pojištění okolo sto třiceti milionů ročně. Komu ze zaměstnanců dá tajemník (dnes tajemnice) jaké osobní ohodnocení, jaký příplatek za vedení oddělení a jakou mimořádnou odměnu, se nikdo nesmí dovědět, to je osobní údaj. Tady je obrovský prostor pro zneužití veřejných prostředků na odměňování těch, kteří kryjí tunelování a přebírají za rozkrádání majetku odpovědnost. Dokonce je možné, aby se tajemník dohodnul s některými vedoucími, že dostanou několik mimořádných odměn, ze kterých mu podstatnou část odevzdají. A toto nikdo nesmí kontrolovat. Je to zažalované jako jedna ze dvou kasačních stížností u Nejvyššího správního soudu, a pokud neuspěji tam, půjdu s tím k soudu Ústavnímu.