Velká koalice už téměř klepe na dveře pražského magistrátu. Musela použít OpenCard, protože do tunelu Blanka se nevešla. A citlivější z vás ucítí i typický zápach spálených chlupů, jak se neopatrně nachomýtla u požáru Výstaviště...
brooch
O tom, že v české politice různobarevní kočkopsi (rozuměj koalice) slaví úspěchy nemůže být pochyb. Vzpomeňme na geniální kousek dvojice Klaus-Zeman z roku 1998, který byl honosně nazýván jako „Opoziční smlouva“. Smlouva pak byla obohacena o toleranční patent, který ale bohužel neměl za cíl liberalizaci české společnosti (jak tomu bylo v roce 1781). Naopak, vyústil ve změnu volebního systému tak, aby byl eliminován vliv malých stran, a tedy posílena moc „kmotrů“, kteří po roce 89 a po důkladném vyčištění kabátů opět určují směřování země.
Nyní je velká šance, že se něčeho podobného dočkáme i na komunální úrovni. Ve hře není málo. V Praze žije více než 10% obyvatel ČR a rozpočet Prahy na následující čtyři roky je zhruba 150 miliard korun. To je dost slušná motivace pro to, oprášit staré vazby a styky a nesnažit se chytit holuba na střeše, když stačí polovina míst v dozorčích radách v hrsti.
Je třeba si ale uvědomit, že dokud nebudou mít občané účinnou kontrolu nad toky veřejných financí, nebude zas až takový rozdíl, zda bude v Praze, nebo kdekoliv jinde vládnout ODS+ČSSD, nebo ODS+TOP09 nebo kdokoliv jiný. Musí nastat systémová změna, která omezí chyby lidského faktoru (a charakteru). Tedy totální transparence v účetnictví samospráv a v zadávání veřejných zakázek. Předchozí věta je již téměř klišé a je smutné, že vládní strany dělají vše proto, aby nebyla nikdy naplněna. A bylo by úsměvné něco takového čekat na pražském magistrátu pod taktovkou velké, oranžovomodré koalice. Bude Praha znásilněna?
