Projekt, nad kterým se nelze než pousmát. Mluvím o cyklusu pořadů „Dvacet let svobody“, které naše nejvýznamnější veřejnoprávní médium vysílá do všech domácností naší vlasti. Divákovi je emotivní cestou sdělováno a nenápadně doporučováno, aby byl štasten. Má přece demokracii. O to přece bojoval celých čtyřicet let.
Vážení zvonící 17. listopadu, jste si opravdu jisti, že nebylo lepší vzít místo svazku klíčů klíč jen jeden, za to ale montážní? Nedá se nic, dělat zvolili jsme si poklidné střídání „elit“. Přesněji, lidé zůstali až na pár změn stejní, jen se do popředí dostala druhá linie. Totalitu vystřídala demokracie. Otevřely se hranice, a statisíce Čechoslováků vyjelo obdivovat krásné nové silnice a obchodní domy napěchované výrobky všeho druhu. „Tak tohle nás tedy za pár let čeká? To bude krása!“ libovali jsme si. Bohužel, u moci zůstali stejní lidé a tak se zázrak v podobě slušné prosperující společnosti a právního státu nemohl konat. Jedna obludná korupční kauza střídá druhou, občané na ně reagují již víceméně odevzdaně. Jako by to ani nešlo jinak, jako by současný stav byl a musel být navěky zakonzervován. Všechna vyšetřování (ať jde o Grippeny, Pandury, „pět českých na stole“, aféra komunisty Dolejše, atd.) skončí suchým konstatováním ze strany policie: „Případ byl odložen“. Kdesi v Toskánsku se někdo směje, jak je ten český národ hloupý a věří, že mezi oranžovými, modrými nebo rudými je rozdíl. A z pořadu České televize se ozývá Náměšť. Máte demokracii, přece! Buďte štastní!
