Zpětná vazba je něco, co není radno podceňovat. A to jak v inženýrském pojetí, tak i v záležitostech každodenního života.
Suchá definice zpětné vazby říká cosi o tom, že „ ...zpětná vazba je přivedení části výstupního signálu na vstup...“
Nějaká zpětná vazba se nutně musí nacházet v těch systémech, které mají být stabilní. Tedy v těch, které mají šanci na dlouhý život (což je samozřejmě relativní). Jednoduchou úvahou lze pak dojít k poznání, že dramaturgie pořadu „Otázky Václava Moravce-volební speciál“ toto naprosto ignoruje a tedy chová se iracionálně. A co že to tady plácám?
Je to jednoduché. Narážím na systém výběru stran, jejiž lídři se mohou zúčastnit příslušného dílu OVM-speciál. Je to tak, že se v daném kraji provede průzkum veřejného mínění a pozvány jsou ty strany, u kterých průzkum ukáže, že mají šanci na to vstoupit do Parlamentu. Na první pohled to vypadá jako spravedlivé a rozumné kritérium pro výběr. Jenže...
Jenže problém je v tom, že veřejné mínění se z největší části utváří právě z informací z masmédií. A jelikož se neparlamentní strany do masmédií nedostanou, tak nemají potřebná procenta v průzkumu, což má důsledek, že se nedostanou do masmédií. Krásně začarovaná zpětná vazba, co říkáte? Proto je každý díl OVM-speciál jen přehlídkou zaběhnutých zprofanovaných stran, doplněných o strany „nové“, které jsou ale bez vyjímky jen odnože mateřských rostlin, které jsou hluboko a pevně zakořeněny v poslaneckých lavicích již přes dvacet let.
Ptám se tedy, jak se může systém, kterému je násilně odepírána zpětná vazba vyvíjet? Není tímto náhodou zároveň zamezováno jeho vývoji v čase? A komu vlastně tahle zakonzervovanost politického prostředí u nás vyhovuje...?
